ŠÁRKA KREJČÍ

Umění nebát se změnit nezměnitelné

Převádění originálních textů do češtiny ráda přirovnávám k řešení hlavolamu.

Nejdřív na to koukáte a říkáte si „Ty jo, co s tímhle provedu, vždyť to přece vůbec nejde…“ Pak to začnete zkoušet, a když máte dost trpělivosti, tak se dřív nebo později něčeho chytíte a přijde fáze „No ne, ono to snad půjde…

Potom už je jen otázkou času, kdy se to celé rozlouskne a vypiplá do detailů. A ten pocit,
že to „nemožné“ se opravdu podařilo, je k nezaplacení!

Skvělou hlavolamovou praxí je práce pro dabing. Potřebujete zachovat co nejpřesnější význam originálu a zároveň to skloubit se správným hudebním frázováním, rozmístěním rýmů a to všechno ještě synchronizovat s obrazem.

Těch omezení je opravdu hodně a někdy se může stát, že se v tom člověk zasekne a neví, kudy dál. V takových případech se mi osvědčil princip, který funguje i v běžném životě. Říkám tomu UMĚNÍ NEBÁT SE ZMĚNIT NEZMĚNITELNÉ.

Určitě ty situace znáte i vy. Takové to vnitřní nastavení, že přes něco nejede vlak. A kvůli tomu se zdá daná situace neřešitelná. Když ale dokážete připustit možnost změny, najednou zjistíte, že vlak nemusí jezdit jen v zajetých kolejích.

Co to znamená při práci s textem?

V případě, že píšete českou verzi k již existujícímu textu, je potřeba si nejdřív uvědomit všechna omezení, která vám originál předkládá. Která to jsou?

Než začnete propadat zoufalství, že tohle všechno skloubit dohromady je přece nemožné, mám pro vás pár tipů, jak tuhle první fázi překonat 😉

1) ROZDĚLTE SI PRÁCI NA VÍC MENŠÍCH ÚKOLŮ.

Začněte klíčovým sloganem textu. Obvykle to bývá jeden verš refrénu, který může (ale nemusí) sloužit i jako název písně. Většinou vyjadřuje hlavní myšlenku textu. Někdy se
v průběhu písně objevuje v několika variantách, které mají různé frázování, případně kratší
a delší verzi.

Specialitou anglických textů, na kterou často narážím, je, že stejné slovo může být v rámci sloganu vysloveno nejdřív krátce a v nějaké další variantě naopak protaženo na nekonečně dlouhou slabiku.

Na to všechno je potřeba brát ohled. Když se vám podaří rozlousknout klíčový slogan i se všemi jeho variantami a návaznostmi na okolní text, máte skoro vyhráno! 😉 Potom můžete pokračovat tím, že dořešíte celý refrén, a pak další jednotlivé úseky textu.

2) PIŠTE SI VŠECHNO, CO VÁS NAPADNE.

Sama jsem člověk, který celý život bojuje s poměrně silnou autocenzurou. Má to tu výhodu, že když už jednou text odevzdám a jsem s ním sama spokojená, málokdy se mi stane, že by se adresátovi nelíbil. Většinou dolaďujeme jen detaily.

ALE POZOR! Ten přísný kritický pohled je potřeba si schovat až na další fáze pracovního postupu. V té úvodní je naopak nutné se od něj osvobodit. Mnohem víc se vyplatí použít metodu brainstormingu.

3) NESNAŽTE SE DODRŽET VŠECHNA OMEZENÍ NAJEDNOU.

Málokdy se stane, že vás napadne geniální varianta, která bude ve všech ohledech dokonale odpovídat originálu. Celý ten proces znamená neustálé hledání kompromisů. Vyberte jeden úhel pohledu, doveďte ho k dokonalosti, a pak teprve dolaďujte i ostatní kritéria.

4) ZKOUŠEJTE RŮZNÉ CESTY.

Nezůstávejte příliš dlouho zaseknutí v jednosměrce. Je dobré jednou začít třeba hledáním optimálních rýmů, podruhé si zkusit vypsat slova, která nejlépe vystihují význam daného úseku, potřetí jít třeba přes napodobení zvukové stránky originálu.

Když řešíte text pro dabing, jednou z cest je vyjít z míst, kde jsou detailní záběry na pusu. V tom případě hledáte slova s konkrétními vokály nebo retnicemi, která významově souvisí s obsahem textu.

5) ZVÝRAZŇUJTE SI BAREVNĚ NÁPADY, KTERÉ FUNGUJÍ.

Obvykle mám rozpracovaných několik veršů najednou a postupně se z textu stává nepřehledný guláš. Osvědčilo se mi nápady, které mi připadají nosné, barevně zvýraznit. Pomáhá mi to při prozkoumávání různých cest.

6) NECHÁVEJTE NÁPADY ULEŽET.

Když je člověk v textu dlouho ponořený, ztrácí postupně potřebný odstup. Proto je dobré text na pár hodin nebo i dnů odložit, a pak se k němu vrátit s čistou hlavou.

V závěrečné fázi čistění tenhle postup používám často i opakovaně. Text považuju za hotový teprve ve chvíli, kdy se k němu s odstupem vrátím a už v něm nic nezměním.

Co ale dělat ve chvílích, kdy se vám zdá, že ani jedna ze všech vyzkoušených cest nikam nevede?

Pak přišel ten pravý čas začít MĚNIT NEZMĚNITELNÉ.

Při své práci zažívám různé dílčí záseky celkem pravidelně. Od té doby, co jsem si zvědomila, jak celý ten proces funguje, už je beru jako jeho přirozenou součást. Vlastně se nad nimi někdy i usmívám a se zvědavostí vyčkávám, kdy se to zase prolomí.

Protože už VÍM, ŽE SE TO PROLOMÍ.

Jediné, co člověk musí udělat, je na ničem neulpívat. Na začátku psaní si vždycky nejdřív řeknu, co se kde z hlediska frázování musí dodržet a kde by bylo možné to pojmout volněji. To je potřeba, aby bylo od čeho se odrazit.

Ale zároveň je důležité být pořád otevřený změně. Už spoustukrát se mi stalo, že jsem byla přesvědčená třeba o tom, že v nějakém místě musí být dlouhá slabika. V hlavě mi naskočilo
„Přes to nejede vlak.“ a to místo mi pořád nešlo vyřešit.

Když jsem se tím hledání neexistujícího slova s vhodným významem dostatečně umořila, přepnulo mi to v hlavě konečně do režimu „výhybka.“

A světe, div se, našla jsem dvouslabičné slovo s přesným významem, které mělo první slabiku krátkou a druhou dlouhou a dalo se tam místo té původní jedné dlouhé krásně zazpívat.

Takových příkladů jsou stovky, možná tisíce… Ale princip zůstává jenom jeden!
A je tady k použití pro každého z nás 😉

Takže krátké shrnutí na závěr:

Pište si všechno, co vás napadá.
Nesnažte se dodržet všechna
omezení najednou.
Zkoušejte různé cesty.

A pokud se v práci (nebo i v životě) někdy zaseknete, NEBOJTE SE ZMĚNIT NEZMĚNITELNÉ!

Každý rébus má totiž svoje řešení. Stačí jenom najít ten správný úhel pohledu.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *