Kdybych měla vybrat jedno slovo, které nejlíp vystihuje můj životní příběh, byla by to píseň.
Celý život mě to táhne k činnostem, které nějak souvisí s hudbou, texty a tvořením. Odmala hraju
na klavír, zpívám a mám potřebu vyjadřovat svoje pocity a myšlenky. To všechno mi dělá radost.
Ale když se mi podaří dát kus sebe do písně, dostaví se pocit, který se dá slovy těžko popsat. Najednou vím, že jsem tady správně.
Poměrně dlouho mi ale připadalo nepředstavitelné, že by se psaní jednou mohlo stát mojí hlavní profesí.
Dnes jsem textařkou na volné noze. Píšu autorské písně, české texty pro cover verze zahraničních písní i texty pro dabing. Pomáhám lidem na cestě k jejich vlastnímu sebevyjádření. A nepřestává mě fascinovat forma písně, ve které slova díky propojení s hudbou získávají neuvěřitelnou sílu.
Tomu, kde jsem dnes, ale předcházela spousta let hledání a pochybností…
Jsem introvert, který celý život bojuje s perfekcionismem a přehnanou autocenzurou. Vždycky jsem obdivovala spontánní kreativní lidi. Hodiny klavírní improvizace na konzervatoři jsem dost často protrpěla. Nebyla jsem schopná před zkušeným jazzmanem zahrát cokoli spatra.
Během studia hudební vědy jsem si ověřila, že hraní mě naplňuje mnohem víc. Zároveň jsem se ale necítila na to stát se profesionální klavíristkou, protože tréma často ovlivnila můj výkon natolik, že místo uspokojení se dostavila spíš frustrace.
Takže jsem začala učit, jenže uspokojení z práce bylo střídavé a někde ve mně pořád znělo:
JÁ NECHCI UČIT, JÁ CHCI TVOŘIT.
Ale jsem vůbec dostatečně kreativní?
Vždyť ze mě všechno leze jak z chlupatý deky… Stačí ta neodbytná potřeba to pořád zkoušet znova a znova k tomu, abych se psaní mohla věnovat profesionálně?
Od gymplu jsem psala básničky a když jsem se začala naplno věnovat hudbě, přirozeně se ve mně objevila i potřeba trochu skládat. Pozitivní reakce rodiny i přátel mi samozřejmě dělaly radost, ale pořád jsem se v duchu ptala, jestli by ta moje tvorba obstála i mezi profesionály.
A tak jsem nakonec udělala jedno z nejlepších rozhodnutí
svého života…
Přihlásila jsem se na obor Tvorba textu a scénáře na KJJ a VOŠ Jaroslava Ježka.
Tři roky skvělé praxe, zpětná vazba od spolužáků i profesorů, výstupy na autorských čteních… Brzo jsem pochopila, že role autorky mě naplňuje úplně nejvíc. V roce 2009 jsem studium zakončila svým prvním autorským CD Vítr v obilí.
Bylo mi skoro 31 let. Splnila jsem si svůj sen, byla zas o kus blíž sama sobě, a tak jsem se otevřela
dalším životním radostem…
Během mateřství se můj zájem tak nějak přirozeně přesunul k tvorbě pro děti.
Jenže pak do toho vstoupily nečekané životní události…
Následkem autonehody se zdravotní stav mojí maminky začal rychle zhoršovat. Táta dopadl líp, ale o to hůř to nesl, protože nehodu zavinil.
Několik měsíců se o mamku staral, ale pak už to zřejmě neunesl…
Na psaní jsem na čas přestala mít kapacitu.
Naštěstí přišlo další potřebné povzbuzení…
Zkusila jsem poslat jednu ze svých písniček na autorskou soutěž Dětská nota 2014 a výsledky předčily očekávání.
Nejenže můj Nezbedný semafor získal na soutěži
1. cenu, ale díky téhle písni jsem i navázala spolupráci
s nakladatelstvím Běžíliška a se skvělou ilustrátorkou Andreou Tachezy.
Na podzim roku 2015 jsem nabrala sílu, vrátila se
k písničkám a v následujícím roce jsem vydala svoje druhé autorské CD Čas na lelky.
Ale co dál? COPAK SE DÁ PSANÍM PÍSNÍ ŽIVIT?
To je otázka, která mě pronásleduje celý život. Tenkrát jsem měla pocit, že ne, a tak jsem zase začala učit klavír. Nejdřív mě to docela bavilo, ale postupně přibývalo okamžiků, kdy jsem se cítila vyčerpaná a nenaplněná.
Naštěstí se postupně začaly objevovat různé tvůrčí příležitosti. Od roku 2018 jsem se čtyři sezóny podílela na přípravě edukativních koncertů PKF pro děti. Součástí mé práce bylo mimo jiné psaní scénářů pro dva herce, ve kterých jsem využívala i svoje textařské zkušenosti.
Začali mě oslovovat zpěváci s prosbou o přebásnění původních zahraničních textů, napsání nového autorského textu nebo
i přepracování jejich vlastního textu, se kterým nejsou úplně spokojení.
Od roku 2021 k tomu přibyla spolupráce s dabingovým studiem. A tak jsem se konečně odhodlala stát se
TEXTAŘKOU NA VOLNÉ NOZE.
Během dlouholeté praxe jsem získala zkušenosti s písněmi nejrůznějších žánrů. Průběžně si zvědomuju principy, které
při práci s textem fungují. Když mi někde něco nesedí, vždycky se ptám proč.
Uvědomila jsem si, že spousta lidí, kteří mají potřebu sebevyjádření, by byla vděčná, kdyby jim někdo dal praktické rady k ovládnutí textařského řemesla.
A tak jsem postupně začala tvořit materiály, ve kterých své zkušenosti sdílím.